Památky

První zmínka o panském osídlení pochází ze 13.století, kdy jsou poprvé zmiňováni páni z Jimlína (roku 1267). Nejvýznamnějším představitelem byl rytíř Záviš z Jimlína, který bojoval v bitvě u Kresčaku po boku krále Jana Lucemburského. Po smrti posledního z jimlínského rodu v roce 1453, se dědictví ujal Albrecht Bezdružický z Kolowrat, který se svolením krále Jiřího z Poděbrad, ze dne 2.května 1465, začal nedaleko tvrze se stavbou honosného hradu „s věžemi a příkopy s mosty“… V průběhu devíti let stavby se Albrecht z Kolowrat začal psát jako Novohradský. Vzniká tak nejen nová větev rodu Kolowratů, ale i název hradu a veliké prosperující panství v údolí potoka Hasiny. V držení zmíněného rodu byl Nový Hrad více než sto let. Posledním členem rodu usazeným na hradě byla Johanka Novohradská, manželka Jana z Lobkowicz, v letech 1573 - 1575.

Předposlední, Volf Novohradský z Kolowrat, započal s renesanční úpravou v níž pokračovali i další majitelé Jan z Lobkovic a později i Strážští z Liběchova, kteří v roce 1588 prodali panství i s hradem Šebastiánovi Vřesovci z Vřesovic. V majetku Vřesovců zůstal Nový Hrad až do roku 1630, kdy ho císařský rada Volf Illburk z Vřesovic prodal polnímu maršálovi Janu z Aldringen. Z této doby pravděpodobně pocházejí i dřevěné zdobené záklopové stropy ve východním křídle a v 2. patře jižního paláce. Jan z Aldringen zemřel 22. 7. 1634 a dle testamentu připadlo panství i se závazky premonstrátskému klášteru na Strahově (opat Kašpar z Questenberka) s podmínkou vyplacení klášterů ve Vídni a Luxemburku.

Celé panství těžce zkoušené třicetiletými válkami bylo téměř vypleněno a zámek neustálým střídáním nepřátelských a císařských vojsk i velkým povstáním poddaných v roce 1639 značně poškozen. I přes tíživou finanční situaci započali premonstráti s nápravou válečných škod i s barokními úpravami zámku, včetně stavby nové kaple sv. Josefa a obytného křídla při severní hradbě. Dluhy však přesáhly možnosti kláštera a tak roku 1651 opat Kryšpín Fuck prodal zámek braniborskému markraběti Kristiánu Vilémovi z Hohenzollernu. Markrabě se na zámku téměř nezdržoval, ale i přesto pokračoval v přestavbách započatých premonstráty. Stejně tak i po jedo smrti (1665) jeho dědic bratranec Bedřich Vilém. Panství se zotavovalo z válečných událostí a hospodářsky začalo prosperovat. Přesto si jej markrabata podržela do konce desetiletí.

2. července 1670 Nový Hrad kupuje Gustav Adolf Varrensbach a jeho manželka hraběnka Marie Sidonie roz. Šliková. Po dlouhé době se zámek znovu stal typickým panským sídlem. Noví majitelé vedli rušný společenský život a s velkými náklady dokončovali přestavbu na pohodlný barokní zámek. Z tohoto období pochází honosná štuková a malířská výzdoba reprezentačních sálů i kaple, brána do třetího nádvoří a přestavba věže do podoby, tak jak byla rekonstruována po požáru od blesku v roce 1994. Původní gotický příkop v místě dnešního druhého nádvoří byl překlenut a posloužil jako prostor k ustájení koní, jejichž chovu se Gustav Adolf vášnivě věnoval. Rozsáhlou přestavbou prošla i hospodářská část. Od dob Kolovratů došlo za Varrensbacha snad k nejrozsáhlejším architektonickým změnám…

Koncem roku 1715 koupila zámek i panství s pěti dvory a devíti vesnicemi Anna Barbora z Löweneggu. Zámek zůstal honosným šlechtickým sídlem, ale díky rozmařilosti majitelky panství upadalo do dluhů. Údajně velice krásná paní, jejíž manžel Jan Ferdinand trávil většinu času u vídeňského dvora, žila tak „společensky“, že na příkaz samotného císaře musel proti ní i jejím důvěrným přátelům, pánům z Vacínova, zasáhnout krajský hejtman. Socha sv.Jana Nepomuckého před první branou, kterou dala Anna Barbora zhotovit na důkaz svého pokání, ani její usmíření s manželem již úpadek panství nezastavilo. Začíná sedmiletá válka a už v roce 1757 drancují panství pruská vojska. 

Zbídačené panství kupuje 31. března 1767 Josef Adam kníže ze Schwarzenbergu. Třebaže zámek jako panské sídlo novým majitelům nevyhovoval, prošel velkou rekonstrukcí včetně nových střech, oken, opravy věže, kaple a hradeb. Postupně změnil svůj charakter od loveckého schwarzenberského zámku k hospodářskému velkostatku s vrchnostenskou správou, pro kterou byly v zámku vybudovány byty a kanceláře. V letech 1813 -1816 za napoleonských válek sloužil zámek jako vojenský lazaret, což se opět negativně odrazilo na jeho stavu. V roce 1851 se zde na celých dvacet let usazuje posádka císařské jízdy. Značné škody po jejím odchodu pravděpodobně způsobily odchod schwarzenberského správního aparátu do Postoloprt a zámek se tak stal výhradně hospodářským objektem. Tomuto účelu sloužil Nový Hrad až do druhé poloviny 80 let dvacátého století.

Po vyvlastnění v roce 1947 na základě zákona Lex Schwarzenberg přeměnilo zámek „k obrazu svému“ zemědělské družstvo. Tehdy zmizelo i veškeré zbývající vybavení a do tohoto období spadá i úplná devastace zámecké kaple a reprezentačních prostor. Dlouhodobě zanedbaná údržba i neodborné stavební zásahy se projevily na mnoha částech zámku až havarijním stavem. Základní, často velmi chaotické práce se uskutečnily až po roce 1986, ale patřičné pozornosti se Nový Hrad dočkal až po roce 1994, kdy přešel pod správu Okresního úřadu v Lounech. V posledních letech zámek jako majetek Ústeckého kraje (dříve ve správě Oblastního muzea v Lounech, od ledna 2012 však jako samostatná příspěvková organizace kraje) prochází systematickou rekonstrukcí...

Hřivice

Hradiště